V Pardubickém kraji chybí lůžka zvláštního režimu, tedy například pro lidi s demencí. Jejich počet se ale nyní navýší o 166, v pondělí bylo otevřeno nové Alzheimercentrum Pardubice. Ředitelka Eva Kunátová Holečková touží po tom, aby si k nim lidé chodili čas užít, ne jen přežívat. „Budeme mít třeba i pedikérku nebo kadeřnici, ženy chtějí být pořád krásné,“ vysvětluje.
Lidí trpících Alzheimerovou chorobou přibývá. Čím je to způsobeno?
Alzheimerova choroba představuje zhruba od 50 do 70 procent všech demencí. V roce 2019 bylo v Česku necelých 150 tisíc případů, odhad na rok 2050 je 280 tisíc. To znamená, že případů bude stále přibývat. Ze statistik vyplývá, že Alzheimerova choroba postihuje každého pátého člověka ve věku nad 65 let, u někoho se můžou první příznaky objevovat kolem 40. roku života. Nad 85 let trpí touto nemocí téměř polovina osob. Důvod, proč se to děje, je stárnutí populace, lidé se dožívají čím dál vyššího věku.
Co vlastně choroba s tělem dělá a jak se projevuje?
Dochází ke generativním změnám mozkových buněk – neuronů. Bohužel, jde o postupnou degradaci celé osobnosti. Alzheimerova choroba je od ostatních demencí specifická tím, že člověk má déle uchovanou výbavnost dlouhodobé paměti, oproti krátkodobé, která je narušena, a tak si člověk například nepamatuje, kdo u něho byl včera na návštěvě, ale dokáže vyprávět, co dělal před lety.
Jaké další příznaky jsou s nemocí spojené?
Je to třeba také ztráta prostorové orientace, kdy se člověk neorientuje ve svém bytě. Dále porucha řeči a porozumění, člověk si najednou nevybaví pojmenování známých předmětů nebo nedokáže slova vyslovit. Také může dojít ke stálému opakování slov, vět, sdělení. Osoba postižená Alzheimerovou chorobou může trpět bludy, halucinacemi.
První symptomy nevnímají
Uvědomují si to ti lidé nebo je na příbuzných, aby příznaky zpozorovali?
Rodinní příslušníci prvotní symptomy zprvu nevnímají. Většinou změny v chování a výpadky paměti připisují věku seniora, starostem a podobně. Když se prvotní příznaky přehoupnou do toho, že maminka dvacetkrát za dopoledne zavolá, nebo přestane pečovat o svůj zevnějšek, přitom to byla celý život dáma, nebo začne špatně vrstvit oblečení, teprve začíná rodina něco řešit. Většinou neví, co mají dělat, jak se ke svému blízkému chovat. Jsou nešťastní.
Jak se tedy chovat?
V počátečních fázích je třeba o tom s člověkem mluvit. On si sice uvědomuje, že začíná zapomínat, vnímá, že ukládá potraviny někam jinam, ale začíná být agresivní vůči těm, kteří ho na to upozorňují, což je pro obě strany velmi těžké. Od začátku doporučuji vyhledávat informace, jít do poraden, kde rodině poradí, jak s klientem jednat, aby se nenarušily osobnostní vztahy. Pomoc ale rodiny většinou začínají vyhledávat až ve stádiích vyšších, přitom kdyby se začala hned podávat kognitiva, může se nemoc výrazně zpomalit.
Lze o příbuzného pečovat v prostředí domova?
Pokud se rodinný příslušník rozhodne pečovat o blízkého s demencí, musí si uvědomit a odpovědět si na otázku, zda je tento závazek schopen vůbec přijmout a zvládnout. Taková péče je nesmírně náročná fyzicky i psychicky. Pečující osoba nesmí zapomínat na svůj osobní život a odpočinek, zábavu, odreagování se, na pracovní povinnosti a ostatní členy rodiny. Jde o to, že by si pečující osoba měla uvědomit změnu své sociální role. Z role manžela, syna, dítěte se dostává při péči o blízkého do role otce či matky. Tuto roli každý může prožívat jinak.
Jak se s tím nejlépe poprat?
Hned na začátku by si měl pečující stanovit své hranice toho, co vše je schopen zvládnout sám. Je nutné se neobviňovat, nedávat si za vinu nezvládnutí péče. Dovolím si říci, že pečování nemá být sebezničení, často to ohrožuje soukromý život pečujícího, ať už se jedná o partnerské a rodinné vztahy, ale i trávení volného času.
Když pečovatel ztrácí síly
Pro rodinu ale musí být těžké svého blízkého svěřit do péče zařízení.
Určitě, mnohdy mají rodiny tendenci se sebeobviňovat, že rodinného příslušníka odkládají. Sami by ale nikdy nemohli docílit toho, čeho v tomto domácím zařízení. Protože doma má pečovatel spoustu jiných starostí, ztrácí síly, pak může na případnou agresivitu reagovat i nepatřičně. Máme z praxe dokázané, že pro obě strany je mnohem lepší, když rodina za klientem přijde párkrát za týden na kávu, vezme ho na procházku, ale péči přenechá profesionálům. Jak klient, tak rodina si to užije o dost více než když je v domácím prostředí, kde to je často o stresu, starostech a třeba i hádkách.
Co tedy čeká klienty nového Alzheimercentra v Pardubicích?
Pro naše obyvatele máme připravené veškeré sociálně-zdravotní služby, které jsou pro tyto osoby s demencí potřebné. Především nechceme, aby sem lidé chodili přežívat, někdo jim dal jídlo, léky a zajistil bezpečí. Chceme, aby to bylo o tom, že si sem ten život jdou opravdu užít. Máme tu pro ně strašně moc aktivit, od těch základních, jako jsou společenská setkávání, oslavy narozenin, filmový klub, až po aktivity, které se týkají konkrétního klienta a jeho potřeb.
Co si pod tím můžeme představit?
Když třeba o babičce budeme vědět, že byla květinářka, měla ráda květiny, tak její pečovatel s ní bude prohlížet knížky zaměřené na květiny, bude s ní sázet květinky, aby to klientce dělalo radost. Bude tu třeba i kaple nebo reminiscenční místnosti, které budou zařízené vybavením z dob, kdy byli klienti ve svém nejproduktivnějším věku. Budeme tu mít třeba i pedikérku nebo kadeřnici.
I to bude součástí centra?
Ano, ženy chtějí být pořád krásné, i když jsou v domově pro seniory, ale nejen ony, i muži o sebe chtějí dbát. Přestože je nějaká žena v pokročilém stádiu demence, ale víme, že jako mladá o sebe dbala, tak je pro ni důležité, aby znovu zažila ten pocit, že je u kadeřnice, někdo ji opečovává a vrací se krásná. Navozuje jí to duševní pohodu.
Alzheimercentrum Pardubice otevřelo své služby pro klienty 7. prosince a nabízí zcela nové prostory, které jsou plně vybavené a připravené k poskytování profesionální zdravotní a ošetřovatelské péče. Součástí centra, které se nachází v moderní budově v Polabinách, je například také zahrada a rozlehlá venkovní terasa. Zprvu se otevřelo pro 36 klientů, ale celková kapacita centra bude 166 lůžek.
Lada Součková
Pardubický deník
Přidejte odpověď